Krok za krokem při tvorbě rodokmenu

1. Bezplatná konzultace : - ujasnění si se zákazníkem, v jakém rozsahu a do jaké hloubky v rodové historii chceme pátrat, jaký druh rodokmenu budeme chtít si nechat vypracovat.

2. Co vše je potřeba na začátku : - je dobré najít od příbuzných co nejvíce rodných, křestních, oddacích a úmrtních listů. Pro mé bádání mi stačí jen některé údaje z těchto dokumentů. Je dobré si sestavit svůj vlastní rodokmen až po předky které znáte - po babičky, dědečky, kdo může tak i po prababičky, pradědečky.  Doplnit u těchto osob, co nejvíce dat.  Čím více informací naleznete, tím lépe pro vlastní bádání. Ale lze začít i s minimem počátečních údajů. Takže, kdo nemá skoro žádné data, nemusí se bát, i v tomto případě lze začít s tvorbou rodokmenu, jen je to o něco zdlouhavější a složitější. A v tomto případě budu od Vás potřebovat plnou moc. Doba trvání nalezení těchto údajů je 1 až 4 týdny.

3. Vlastní bádání : - tvorba rodokmenu, hledání v archivech. Doba trvání zadané práce je dle obtížnosti od 2 do 6 měsíců .

4. Co od nás získáte : - zákazník od nás dostane  rodokmen ve formě plakátu dle vybrané šablony v elektronické podobě.  Dle domluvy lze plakát nechat vytisknout a zaslat poštou. Plakáty jsou ve velikosti formátu A0, A1, A2 .  Grafické zpracování trvá  od 1 do 4 týdnů. 

Něco o matrikách

     Rodopisné záznamy sloužily především k získání nebo udržení dědičných šlechtických výsad a titulů. Proto se týkaly především panovníka a aristokracie. Teprve Tridentský koncil roku 1563 stanovil pro katolickou církev povinnost vést matriky pokřtěných (tj. narozených), oddaných a zemřelých. Nejstarší matriky u nás se dochovaly již o deset let později, v 70. letech 16.století na Novém Městě v Praze a v Kutné Hoře. Vedení matrik bylo církevní vrchností důsledně prosazováno a kontrolováno, stalo se farářovým jakýmsi "výkazem práce". Za veřejné listiny byly matriky uznány teprve za Josefa II. R. 1784. Tolerančním patentem byly postupně zaváděny matriky i pro nekatolíky. Matriky židovských obcí byly nařízeny Marií Terezií r. 1766. Od r. 1787 (za Josefa II.) se matriky staly veřejnými listinami a stát měl právo dozoru nad matrikami.

Od roku 1770 bylo zavedeno číslování domů a v roce 1780 bylo uzákoněno, aby každý přijal jedno trvalé a dědičné příjmení.

Matriky se uchovávaly a byly vedeny na farních úřadech. V 50.letech 20.století byly staré farní matriky z celého Československa svezeny do depozitářů oblastních státních archivů, kde jsou dodnes uloženy. Matriky zhruba od začátku 20. století jsou uloženy na místních úřadech nebo oddělení matrik.

Zápisy o narozených byly zpočátku vedeny spolu se zápisy o oddaných a zemřelých v jedné matrice, později se postupně oddělovaly a vznikaly samostatné matriky.

Hledání v matrikách je často nesnadné, protože zápisy byly zpočátku neúplné. Vzhledem k válečným událostem v kraji nebyly obřady řádně zapisovány nebo byly zapisovány jen některé, týkající se převážně zámožnějších rodin fojtů, pasekářů, případně jejich dětí.

 Čtení zápisů v matrikách je také někdy obtížné. Byly psány v latině, později v němčině, navíc v 18. a 19. století tzv. kurentem.

Jak se pátrá v matrikách?

        První kroky začínají od žijících členů rodiny, dále postupujeme do minulosti. Vycházíme z rodných a oddacích listů. V matrikách je pak nutné vyhledat tři zápisy, aby údaje byly hodnověrné: o narození (matrika narozených), o sňatku (matrika oddaných), o úmrtí (matrika zemřelých). Ve všech třech záznamech se musí shodovat údaje o rodičích zapsaného.